O víkendu 13. – 15.9. jsme se skupinou nadšených žáků 7. – 9. ročníku navštívili Krušné hory, abychom se dozvěděli, co znamená tajemný název vzdělávacího programu z dílny projektu Ad Fontes.

Po celý víkend se o nás starali Jan a Wolfgang z Erzgebirgsvereinu, tedy ze spolku Krušných hor, kteří nás v sobotu vzali na exkurzi do města Annaberg – Buchholz, největšího saského města za dob středověku. Navštívili jsme stříbrný důl ze 16. století přímo v centru města a dostali jsme se do hloubky 27 metrů pod zem. Věděli jste, že jeden horník v takovém dole vykutal za 8 hodin směny jen 2 – 5 centimetrů chodby? My také ne a dozvěděli jsme se tam mnohem víc zajímavostí. Potom jsme vystoupali na horu Pöhlberg do výšky 832 metrů a cestou jsme se dozvídali, jak vzniklo pohoří Krušné hory, jaké nerostné bohatství se tam skrývá a v neposlední řadě jsme měli možnost sledovat nádhernou krajinu a představovat si, jak asi vypadala v době, než do ní přišli lidé. Také jsme sledovali, jak člověk krajinu mění a přemýšleli jsme o tom, které zásahy do krajiny jsou ohleduplné k přírodě a zvířatům a které zásahy krajinu spíše poničí.

Po návratu do ubytovny v Grumbachu jsme si nanosili dřevo z lesa a rozdělali jsme oheň, abychom si popovídali o nově nabytých znalostech a abychom si opekli Stockkuchen. Že nevíte, co to je? Jeďte se podívat do Grumbachu. Když padla tma, šli jsme se ještě seznámit s nočním lesem. Chtělo to trochu odvahy, z dálky nám na cestu houkal sýček a stezku osvětloval měsíc. Pro mnohé z nás to byl velmi silný zážitek. Kdy se ocitnete v noci sami v horském lese?

V neděli dopoledne jsme se vydali k potoku kousek u ubytovny, abychom zkusili vyrýžovat zlato, protože jsme se dozvěděli, že těžba v dolech není jedinou cestou k získávání nerostných surovin. Něco jsme skutečně vyrýžovali, ale raději o tom nebudeme moc mluvit, aby se do Grumbachu nezačali sjíždět všichni bohatství chtiví zlatokopové. Když už jsme tam byli, seznámili jsme se také se živočichy žijícími v potoce. Dopoledne nám uteklo jako voda, a tak jsme jen tak tak stihli schovat poklady, které nám vydaly Krušné hory, povědět si, jak se nám tam líbilo a po obědě rychle nastoupit do autobusu.

Byl to moc fajn víkend, byli jsme bohatě pohoštění, bydlelo se nám skvěle a rozhodně jsme nejeli zbytečně, protože jsme osobně poznali pěkný kousek země i podzemí.

Magdaléna Krupičková